Moje soukromé články, aneb "Jak to všechno začalo ..."

	Tatí, já chci rybičky
	Pohromu vystřídala radost
	Znovuzrozená "láska"
	Hra na boha
	Nové začátky

Tatí, já chci rybičky

Už jako malý jsem si přál mít doma rybičky a vyvrcholilo to tím, když jsem si po jarní oblevě přinesl v kyblíku dvě plotice, že je budu chovat v umyvadle :-) Bylo to krátce před odjezdem na školu v přírodě ve 3. třídě a taťka mi tenkrát slíbil, že až se vrátím, budu mít své vlastní akvárko. Na školním soustředění jsem však chytl od spolužačky příušnice a tak jsem musel jet domu dříve. Noční cestu autem si nijak nepamatuji a co mi utkvělo v paměti, bylo ranní probuzení s hlavou omotanou ručníkem a pohledem na poměrně vysoké cosi, naplněné vodou a vydávající bublavý zvuk. Bylo to mé první akvárium! Rybičky byly schované v koutě, jelikož jejich nový domov postrádal jakoukoliv zeleň ale já jsem celý den seděl na zemi před ním a bylo po marodění.

První mé rybky byly neonky, ke kterým časem přibyly skaláry. Protože ale neonky záhadně umíraly, začal jsem se vzdělávat v odborných publikacích a zjistil, že ne všechny rybky mají rádi stejnou vodu, stejné to bylo i s rostlinami. Přešel jsem tedy k rybce Poecilia Reticulata všem známé jako "Paví očko" a k tenkrát hodně rozšířené rostlině Cryptocoryne Affinis (Kryptokoryna červená). Tyto si navzájem nijak neubližující skupiny prý vydrží vše. Bylo tomu tak a já se brzy těšil z nových rybích přírůstků a z hojného rostlinného porostu. Nikdy mi ovšem rybky ani rostliny nedosahovali velikostí, o kterých jsem se dočetl. To byly mé začátky...

Pohromu vystřídala radost

Můj klidný spánek vyrušil nějaký divný zvuk. Probudil jsem se a s hrůzou zjistil, že prasklo akvárium. Voda se hrnula na koberec a já splašeně pobíhal po bytě a sháněl kyblíky pro zachraňování rybiček. Svou činností jsem však probudil rodiče a začalo to pravé peklo...

Dopoledne jsme ještě likvidovali škody a já už přemýšlel, kam se zachráněné rybky přesunou. Mamka sice nadávala, že to zase praskne a že bude mít opět plné ruce práce a zničené parkety, ale já se nedal. Rybky zůstaly a taťka někde od známého z hospody splašil dvě menší elementky (celoskleněné akvárium) s objemem asi 30 a 15 litrů. V těchto nádržkách rybly vydržely asi pět let. Pak mne v období puberty ryby přestali bavit a zabalil jsem to. To měl být konec mého koníčku...

Znovuzrozená "láska"

Uběhlo pár let a zase mne to chytlo... Akvaristika se vrátila mezi mé koníčky a já opět zaplnil svůj jinošský pokojík trochou živé přírody. Původní malé elementky však již nepřipadaly v úvahu, tak jsem si nechal na zakázku vyrobit dvě akvária, do bezvadného dvoupatrového stojanu, který mi vyrobil můj starší bratr. Objemy 65 a 80 litrů už splňovaly mé požadavky na živý koutek a rybičkám se v něm jistě bude líbit.

Které ale zvolit? Paví očka jsem zavrhl hned z počátku, takové malé nevýrazné chuděry už jsem pěstovat nechtěl. Domů se mi tedy nastěhovali různé krásně zbarvené parmičky: čtyřpruhá, olivová, zlatá a nádherná, pak nějaký ten ancistrus a konečně jsem se také rohodl koupit různé druhy rostlinek. Akvárium s jedním druhem rostliny, i když efektně zarostlé, nesplňovalo moje požadavky. Světlo světa nakonec spatřilo téměř výstavní druhové akvárium. Jeho krása ale brzy pominula, když mi začaly odumírat náročné druhy rostlin a akvárium začalo zarůstat řasami. Po dlouhém boji nakonec zbyly jen dva druhy rostlin, opět Kryptokoryna červená a drobný Echinodorus.

Druhé, menší akvárium na tom bylo podobně a pěstování ampulárií se také nezdařilo. Nastěhovali se sem opět paví očka a já se začal snažit o šlechtění této mnohdy opomíjené rybky. Mým snem byla tmavě zelená odrůda s výrazným leskem, pár takových podobných rybek jsem totiž mezi těmi svými zahlédl. Chtělo to ale pár dalších nádrží, tak přišli na řadu obě staré dobré elementky a dokonce akvárium po potkanovi :-)

Hra na boha

Šlechtění rybiček je vlastně taková hra na boha. Vybíráte rybky, které chcete dát k sobě a nutíte je k páření. Jejich potomstvo je pak podrobeno důkladnému průzkumu a nevyhovující jedinci jdou bez milosti pryč. Nejčastěji pak končí v toaletě nebo jako potrava, kvůli tomuto účelu pořízeným dravcům. Já ale neměl to srdce jim něco takového udělat, tak se "vyřazené" rybky začali hromadit ve velkém akváriu a postupně vytlačili všechny parmičky.

Několik chovatelů mělo ale vždy radost, když jsem přemnožené rybky nabízel zdarma za odvoz. Vždy jsem za plný kyblík rybek ale něco dostal :-) A co se mi nakonec podařilo vyšlechtit ? Z původního plánu tmavě zelené metalízy vzniklo sice několik mohutných samečků slabě zeleného odstínu a nebo s požadovaným odstínem, ale byli to zase takový chudáčci. Omylem jsem ale objevil rybku, která byla celá černá s jemným žilkováním v zelené barvě. Tohle byla bomba! Bohužel však záhadným způsobem zemřela a já z toho byl velmi smutný.

Mé šlechtění ale nakonec přešlo v obyčejný chov, neboť jsem na to neměl dost sil a také dostatek nádrží. Všech pět akvárek se ale mohlo radovat z pěkného hemžení rybiček. Vše ale mělo svůj konec, neboť jsem se rozhodl přestěhovat. Plno rybek jsem rozdal ale některé přeci jen putovali se mnou...

Nové začátky

Tak to máme tady. Nový byt v pronájmu, nezvyklé prostředí, cizí lidé. Alespoň rybičky jsou mí staří kamarádi... Musím jim proto zařídit velmi útulné akvárium.

Takže následuje nákup nějakých nových rostlinek, trochu nového štěrku, kvalitní krmivo a šup s nimi do nového prostředí. Akvárium vypadá moc pěkně a začíná velmi hustě zarůstat...po 2 měsících ale vyhrává řasa. Nevím, čím to je, ale asi to bude díky zdejší brněnské vodě. Je velmi tvrdá a kdo ví, co všechno obsahuje. Rostliny pomalu strádají a nepomáha ani hnojení CO2. Takže nakonec zůstavají jen odolné druhy jako je Echinodorus, Anubias a Cryptocoryne. Ani ta potvora Valisneria uz neroste a to jsem se ji ze zacatku zbavoval jako plevele. Vypadá to, že ani rybkám se voda moc nelíbí, je jich stále míň. Další generace si ale už na vodu zvykly a tak se akvárium znovu hemží malými potvůrkami. :-)

Stále ale nad podvodní flórou vítězí řasa. Týdenní obměna části vody a protrhání těch největších chuchvalců trochu pomůže, ale jen na krátkou dobu. Vodu je potřeba kvalitně filtrovat a svým bublacím filtrem s biomolitanem toho asi nedosáhnu.Bude muset nastoupit výkonnější, nespíš vnější filtr. Na internetu jsem objevil svého favorita - TETRATEC EX 1200. Díky své konstrukci, výkonu a ceně vítězí ve srovnávacích testech s ostatními renomovanými značkami. Do své dvouakvárkové konstrukce ho ale přeci jen nemohu zapojit. Dvě propojené nádrže nad sebou, to by asi nebylo ono. 

Ještě že za pár měsíců se stěhujeme do vlastního bytu. Rybičky si budou řádit v novém 360 litrovém akváriu s novým výkonným filtrem :-)

...a jak to bude pokračovat? To se dozvíte v sekci "deník"